Jeden ze zakladatelů moderního výtvarného umění František Kupka byl výjimečným českým malířem, žijícím mezi Čechami a Francií. Narodil se v roce 1871 v Opočně, ve východních Čechách, strávil tam celé dětství a mládí, v polovině 90. let 19. století přes Vídeň odcestoval do Paříže, kde se usadil. Díky svému uměleckému přínosu se nesmazatelně zapsal do dějin české i světové výtvarné tvorby.
Během studia v Praze a pobytu ve Vídni tvořil Kupka v duchu akademismu a symbolismu. Díky svému talentu získal stipendium ke studiu v Paříži, kam odešel v roce 1895. V Paříži byl přijat na Académii Julian a později na École des Beaux-Arts, při studiu si přivydělával různě – maloval průmyslové plakáty, ilustroval knihy, vytvářel satirické skici a vyučoval theosofii.
V Paříži Kupka pod vlivem nově se formujících směrů začal vytvářet i vlastní abstraktní obrazy – stal se jedním z průkopníků orfismu, který přibližoval umění hudbě a poezii. Kupka tehdy jako jeden z prvních malířů maloval nejen barvy a tvary, ale také světla, zvuky a dojem, který v něm malované scenérie zanechaly.
V roce 1912 na Salónu des Indépendants mezi kubisty i když on sám nechtěl být kategorizován do žádného uměleckého směru zcela abstraktní díla – obrazy Amorfa a Dvoubarevná Fuga.
Kupkovo dílo nebylo dlouho náležitě doceněno, k čemu napomohl i jeho individualismus. Nicméně dnes patří mezi k nejoriginálnějším malířům 20. století a průkopníkům abstraktního umění.