V roce 1959 Milan Dobeš definitivně opouští figurální tvorbu a přiklání se ke geometrické abstrakci. Tvoří netradiční typy uměleckých děl, konstruktivistické reliéfy s využitím geometrických prostorových prvků, používá broušené optické sklo a umělou hmotu. Zabývá se možnostmi barveného tónování plastických hmot. Světlo a pohyb jsou ústředním mottem Dobešovy tvorby. Vznikají i malby a kresby zprvu s jednoduchým geometrickým členěním plochy, krystalizuje dominantní téma jeho kreseb - centrální přitažlivost.
